Vznik Pirátské strany má kořeny ve snahách o omezení síťové neutrality na Internetu. Debata spojená s problémy omezování občanské svobody, týkající se autorských práv, dala v roce 2006 podnět ke vzniku Švédské pirátské strany. Její úspěch ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009, v nichž získala jedno křeslo, odstartoval utváření Pirátských stran téměř po celé Evropě. Vznik České pirátské strany byl do značné míry iniciován reakcemi na kauzu, v níž byli zakladatelé webové stránky The Pirate Bay ve Švédsku odsouzeni za porušování autorských práv.
Česká Pirátská strana je, stejně jako německá i švédská Pirátská strana, členem Pirátské internacionály, jež si klade za cíl prosazovat ideje, které sdílejí jednotliví příslušníci členských stran. Je to například ochrana lidských práv, základních svobod v digitálním věku, reforma autorských práv a práv spotřebitelů, ochrana 13 soukromí informací, transparentnosti a volného přístupu k informacím.
Piráti považují Internet za základní právo občana. Lidem by toto základní právo nemělo být odepíráno, ani v podobě blokování „nevhodného“ obsahu. Stát by neměl sledovat ani přenášené informace, odpojovat nebo blokovat přístup ke stránkám ze seznamu zakázaných.
Pirátská strana prosazuje respekt pro anonymitu a lepší ochranu lidského soukromí. Odmítáme plošné sledování, bezdůvodné policejní prohlídky a odposlouchávání veškeré telekomunikace. Pro posílení ochrany soukromí prosazujeme právo anonymity a odmítáme, aby data získaná ze sledování byla poskytována dále. Klademe důraz na kybernetickou bezpečnost.
Pro ochranu soukromí občanů je nutné posílit pojistky proti zneužití osobních dat a snížit riziko úniku dat. Státní moc, ale i komerční firmy se stále snaží zefektivňovat svoji práci pomocí sběru a analýzy dat. Snahy o narušení soukromí se promítají i do legislativy. Považuji za důležité občany chránit před snahou o zvýšení pravomocí orgánů moci. Nesouhlasím s návrhem evropské směrnice, která přikazuje sledovat a uchovávat údaje o všech telekomunikačních spojeních a pohybu všech telefonů. Nutná je i zákaz plošného sledování kamerovými systémy a zákaz bezdůvodného prověřování občanů nebo údajů o nich.
Aktuálně jsou prosazovány například návrhy Evropské komise, že má být nově prohledávána veškerá soukromá komunikace, zda neobsahuje fotografie zneužívaných dětí. Zprávy včetně fotek a videí mají být prohledávány automatickými filtry, a to i v komunikaci zabezpečené šifrováním. O nahlášení fotografie či zachyceného obsahu bude rozhodovat počítačový program. Takové šmírování by se týkalo všech soukromých zpráv, e-mailů, chatů i cloudových úložišť. Navrhovatelé si zřejmě neuvědomují rizika zneužití takto získávaných informací. Odmítám mocenský pohled: „všichni občané jsou potenciální zločinci a proto je nutné hlídat jejich komunikaci“. Zločinců je nepatrné procento a při páchání trestné činnosti se obejdou i bez Internetu.
Evropská komise také zvažuje prolomení šifrování komunikace mezi uživateli, tzv. end-to-end encryption. Počítače a telefony by tak podle textu musely mít zadní vrátka, kterými by platformy mohly kontrolovat obsah komunikace. Samotná existence zadních vrátek by však mohla znamenat výrazné ohrožení bezpečnosti, soukromí a svobod uživatelů. Zadní vrátka v šifrované komunikaci mezi uživateli by ohrozila nejen aktivisty nebo investigativní novináře, ale prakticky všechny občany. Aniž si to uvědomujeme, šifrování používáme denně k zabezpečení naší komunikace. Filtry mapující její obsah mezi uživateli zneužívá například komunistická Čína na platformě WeChat. Díky tomu se jí daří monitorovat politicky nepohodlné konverzace a trestat odpůrce režimu. Není proto možné prolomit šifrování a zároveň se tvářit, že je soukromí lidí zachováno.
Myslím si, že by bylo dobré vyjít z módu pasivní obrany a aktivně navrhnout zákon, který zaručí nedotknutelnost šifrované komunikace. To znamená, že nikdo nesmí být ze zákona nucen poskytovat obsah šifrované komunikace třetí straně. A stejně tak se nesmí zákonem šifrovaná komunikace jakkoliv uměle oslabovat. Argument, že je toto garantováno již ústavou evidentně neobstojí. V Austrálii totiž podobný zákon již prošel a tak by bylo dobré zaručit, že to nebude obcházeno.
Ivo Vašíček
